Kajínkovy slzy

Kajínkovy slzy padaj na kavalec, 
zas plzeňský soudce teď dal dolů palec. 
Kajínek v lavici jen vzteky se potí, 
má na to dost času, přesně doživotí. 

Zločinec, či oběť, toť celý národ zvedá, 
když sedí v řetězech spoután na medvěda. 
Jeho spis na mejlu má párset gigabajtů. 
Jak to vskutku bylo, ví jen pár policajtů. 
A zástupce státní si dá půllitr plzně, 
kašle dnes na svědky, kouká tupě skrz ně. 
Netřeba další proces, je jasný ten skutek, 
Kajínek je lotr, vždyť už jednou utek. 

Kajínkovy slzy skrápí chladné mříže, 
sám se z toho, chudák, nikdy nevylíže.¨ 
Paní obhájkyně se za něj rve jak lvice, 
má to jednu chybu v téhle republice, 

na korunní svědky má soud názor shodný, 
tenhle je nezvěstný a ten nevěrohodný. 
Národ je rozdělen přesně na dvě půlky, 
zda to byly tenkrát Kajínkovy kulky. 
Jestli je to pravda, nebo jenom finta, 
na to se zeptejte slavného soudce Linta, 
protože ti z Plzně jen papíry šustí, 
ale nový proces nikdy nepřipustí. 

Kajínkovy slzy zvoní na samotce, 
marně, hochu, čekáš znovu na porotce. 
A kdyby snad náhodou byl fakt obětí zvůle, 
koukej se s tím smířit, přičítej to smůle. 

Jestli ti fakt někdo takhle zkazil život, 
tak na to si dej vodu, my si dáme pivo. 
Už dej pokoj s pravdou a dej si vývar z kuřat, 
u nás s pravdou dojdeš nejdál na první úřad

Kajínkovy slzy padaj na kavalec, 
zas plzeňský soudce teď dal dolů palec. 
Kajínek v lavici jen vzteky se potí, 
má na to dost času, přesně doživotí.