Haló

Zas číslo vytáčím a počítám. 
Jen zvonění, už po osmé a nejsi tam. 
Však, slyším náhle celkem jiný tón. 
Haló, nepokládej telefon. 

Je mi bídně, je mi hej, že jsem náhle s tebou sám.
Jsem blázen, těžký případ, od té chvíle, co tě znám. 
Jen se mému zmatku směj, nebojím se trapasů.
Dokud smím tě slůvky líbat do vlasů. 

Už dávno znám tě z letmých setkání 
Vždy vídal jsem tě v představách i ve spaní. 
Ve vlastní tváři nevyznám se snáz. 
Haló, co však neznám je tvůj hlas. 

Ale, jak jej můžu znát, když jen stále mluvím sám.
Inu blázen, těžký případ od těch dob, co já tě znám. 
V duchu dál si kreslím rád z profilů i z anfasů. 
Tu tvář co slůvky líbám do vlasů. 

Haló, nepokládej telefon. 
Podej stížnost písemnou, 
že ti volávám, když spíš.
Můžeš vysmát se mým chybám i mlčet dál smíš. 
Dveře zamkni přede mnou, najdu zadní vrátka snů.
A díky nim tě líbám do vlasů.