Hoši od dragounů

Zazpivali sobě hoši od dragounů pěknou písničku,
v zeleném háječku na malém vršíčku to při měsíčku.
Nedaleko dědiny, aby lidé věděli by každou panenku,
která je ve spánku, probudit mohli.
Nedaleko dědiny, aby lidé věděli by každou panenku,
která je ve spánku, probudit mohli.

Vstávej má panenko dveře otevirej u své komůrky,
já musím do boje, srdce klesá v těle, čas už je tady.
Vstaň, podej mi šavličku, co leží na stolečku,
já musím do boje potěšení moje, podej ručičku.
Vstaň, podej mi šavličku, co leží na stolečku,
já musím do boje potěšení moje, podej ručičku.

Má Mařenka vstala dveře otevřela u své komůrky,
ještě me objala hořce zaplakala u své postýlky.
Šavličku mi pripjala, ručičku mi podala,
přitom ani slova promluvit nemohla, hořce plakala.
Šavličku mi pripjala, ručičku mi podala,
přitom ani slova promluvit nemohla, hořce plakala.