Človíček

Skoro celej tejden 
trávím doma sám. 
To, když se večer sejdem, 
dáme řeč a kouř. 
Skoro celej tejden
trávím doma sám. 
To, když se večer sejdem, 
dáme řeč a kouř. 
Venku padal sníh,
lesk lidí v očích tvých. 
To, když se do nich dívám. 
Za to může kouř. 
Odešla mi ráno,
dvakrát taková. 
A nikde není psáno, 
jak se zachová. 
Možná bude tenká
a možná jako sud. 
I když to bude holka 
anebo prima kluk. 
Žádnej se mi nediví,
že jsem dneska opilý. 
Narodil se človíček. 
A nikdo mi nenadává, 
že tak děsně nasávám. 
Unavená spí. 
Tak na našem hřišti
křičí malí svišti. 
A mezi nimi kouká, 
něco si snad brouká. 
A když máma volá, 
málo kdo odolá. 
Jak to krásně voní. 
Za to může kouř. 
Žádnej se mi nediví,
že jsem dneska opilý. 
Narodil se človíček. 
A nikdo mi nenadává, 
že tak děsně nasávám. 
Unavená spí. 
Žádnej se mi nediví,
že jsem dneska opilý. 
Narodil se človíček. 
A nikdo mi nenadává, 
že tak děsně nasávám. 
Unavená spí. 
Unavená spí. 
Unavená spí.