Hodina H

Čekám tě lásko má ze všech čtyř stran,

možná že zleva a možná že zprava,

královno ze Sáby s očima vraha,

snad se ti vyjasní u městských bran,

v oknech se rozsvítí – slyš, už zvoní hrana.

 

Možná že mě, možná nám oběma,

srdce už nevlastním voda ho vzala,

leží tam hluboko v studeném hrobě…

kde je ta voda…

  řeka jí vzala…

     kde je ta řeka…

        voli ji vypili…

          kde jsou ti voli…

             páni je snědli…

                kde jsou ti páni…

                   na hřbitově zakopáni!

 

Rožnovské hodiny vizitu odbyly,

ty přicházíš v bílém a jde z tebe chlad…

Když svítí slunce, ty nevrháš stín,

vznášíš se v povětří, zatímco sním…

V hodině H má přijít pan Godot,

zatím jdu na špacír… ty koukni se do not.

V těch notách kalená střela je z kuše,

chirurgem vyjmutá z rockové duše!

 

Hodina H, hodina H… tak noste na stůl,

hostina začíná…