Mariána

Řeklas, že večer, až se setmí 
do vlahé noci letní 
přijdeš a budeš mou. 

Noc je omamná plná vůně, 
světlo plá na laguně 
a já sám bloudím tmou. 

Čekám a ty snad klidně sníš, 
jitro se blíží již,  
a vím, že dnes už 
slib svůj nesplníš. 

O Mariáno, malá sladká Mariáno, 
ty nad mým srdcem máš podivnou moc. 
O Mariáno, malá sladká Mariáno, 
proč jinak čekal bych celičkou noc. 

Cožpak to vím, 
zda teď na retech tvých 
nezvoní tichý smích
či touhou zmlkly 
v cizích polibcích. 

O Mariáno, malá sladká Mariáno, 
zda jednou semknu tě ve loktech svých. 
O Mariáno, malá sladká Mariáno, 
zda jednou sevřu tě ve loktech svých.