Světlana Nálepková / Edith Piaf

Harmonikář


Intro:   C7 / C7 / C7 / C7 / C7 / C7 / F -- //:  Fmi / Esmi / Des / C ://


Jak je ta holka hezká, co šlape ulici, a včera jako dneska je pořád v kondici.

Má na klienty štěstí a potom po práci v tančírně na předměstí svý   prachy utrácí.

Tam zahoří jí tváře, jako už tolikrát, to pro harmonikáře, co    umí       jávu hrát.
	

Jáva zní, tančí sál, ona však sedí dál, ani se na parket nepodívá.

Zrak plný dojetí opájí perletí, nástroj v ní lásky žár rozehřívá.

Hudba jí proniká, směje se naříká, pobodá popálí jako láva. 

Proniká bytostí do morku, do kostí jeho tón, jeho hlas, jeho jáva.


Jak je ta holka smutná na rohu ulice,  jak hořce láska chutná za zvuku polnice.

Ten její narukoval, nikdo se nenadal a harmoniku schova a ona čeká dál.

Když  utahaná prací odejde domů spát, sní o tom že se vrací, a že jí bude hrát.


Jáva zní, tančí sál, ona však sedí dál, ani se na parket nepodívá.

Zrak plný dojetí opájí perletí, nástroj v ní lásky žár rozehřívá.

Hudba jí proniká, směje se naříká, pobodá, popálí jako láva. 

Proniká bytostí do morku, do kosti jeho tón, jeho hlas, jeho jáva.


Jak tam ta holka stojí sama jak v plotě kůl, harmonikář pad´ v boji, sen se rozplynul.

A už ji nikdo nechce, zvyká si na nouzi, ach Pan Bůh pomoz děvce, když soucit probouzí.

Zřídka kdy mívá štěstí, klienty nudí pláč a v baru na předměstí už hraje jiný hráč.


Jáva zní, tančí sál, ……     naslouchá sedí dál …….

Zrak plný dojetí ………….opájí perleti ……………

Hudba jí proniká, směje se naříká, pobodá, popálí jako láva. 

Vale dát vzpomínkám, uniknout není kam, tančit dál, tančit dál nepřestává.

Refrén: orchestr

Tak už dost, tak už dost, končí jáva.




Print date: 04. 05. 2024, 02:51:02
Web: http://www.midi-song.com/