Tajemství

Čekám na tebe.
Tolik let už tě znám.
Schody do nebe kloužou jak led.
Ruku ti dám.

Tolik, tolik hvězd máš nad sebou.
Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou.

Jméno mé už znáš.
Jsem tvůj stín i tvůj strach.
Dál mě potkáváš,
vyrůstám na slzách.

Tolik, tolik hvězd máš nad sebou.
Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou.

Čekám za mlhou.
Netušíš, co ti chci říct.
Co se skrývá zatou tmou?
Možná nic. A možná víc...

Tolik, tolik hvězd máš nad sebou.
Je tolik, tolik cest, co tě k nim dovedou.
 Stvůry

Přikradli se na můj hrad. Přišli se mi do snů smát.
Můry.

Přišli, sebrali mi klid,
ač jsem nešel otevřít.
Stvůry.

Dobře vím, co tady chtějí. Piju krůpěj po krůpěji jed.
Líbí se jim v tomhle kraji, z astrálu sem přilétají zabíjet.

Hlavně když je tma, řádí v předsíni
nebo za dveřma nebo v kuchyni.
Píchají mi do žil smutek
a já nemám kam bych utek.

Přícházejí když se stmívá. Odevšad se na mě dívaj.
Ostrý jako ostří meče, nikdo nikam neuteče.
Čas pomalu teče a noc se tak vleče.

A já vím, co tady chtějí. Piju krůpěj po krůpěji jed.
Líbí se jim moje stavy, ať vypadnou z mojí hlavy hned!

Až mě stvůry dostanou, tak napište mý mámě,
že se psychiatr plete, že stvůrám pšenka kvete.
Ať si moje tělo tleje pro mě za mě v jámě.,
hlavně ať se zbavím těchhle monster z mojí hlavy!

Většinou děsně ječí, sedaj si na mý lože
a když se zmítám v křečích, tak do mě bodaj nožem.
Stvůry.

Ukrutný jsou noční šichty a ty jejich bledý ksichty.
Neustále na mě civí, ani mrtví ani živí.
Stvůry.

Je mi jasný, co tu chtějí. Kape krůpěj po krůpěji pot.
Zrůdy svojí cestu znají, a proto se vydávají na pochod.

Až mě stvůry dostanou, tak napište mý mámě,
že se psychiatr plete, že stvůrám pšenka kvete.
Ať si moje tělo tleje pro mě za mě v jámě.,
hlavně ať se zbavím těchhle monster z mojí hlavy!

Přikradli se na můj hrad.
Přišli se mi do snů smát.

Přišli, sebrali mi klid,
ač sem nešel otevřít.

Zase slyším vytí teskné, na střeše se matně leskne měď.
Přilétají netopýři. Uletím jim - dva, tři, čtyři - teď!