Mraky táhnou

Plují lodi do daleka za ostnatý drát, 
nikdo neví, co ho čeká, co se může stát. 
Měl jsem jenom jednu lásku a to tebe jen,
svoji Prahu stověžatou a svou rodnou zem.

Hradčany krásné, petřínské stráně, ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě, s vámi jsem chtěl žít pospolu. 

Hlava mi klesá uprostřed boje, poslední vzdech ten patří vám.
Hradčany krásné, ty Praho moje, budete žít já umírám. 

Zdálo se mi jak na Vikárce znovu jako dnes,
s kytičkou tam k pani Klárce spěl pan Johanes,
mraky táhnou do daleka za ostnatý drát,
hlava moje tíhou klesá, brzy půjdu spát.

Hradčany krásné, petřínské stráně, ty louko s řadou topolů,
o vás jsem sníval jak o své mámě, s vámi jsem chtěl žít pospolu.

Hlava mi klesá u prostřed boje, poslední vzdech ten patří vám.
Hradčany krásné, ty Praho moje, budete žít já umírám.