Námořnická balada

V San Francisku U Zlaté plachty
pil Jim, plavčík z podloudnické jachty,
patronce se do očí díval
a přitom jí písničku zpíval:

R: Má krásná zlatovlasá paní
   slunce se za horizont sklání
   zvedáme kotvy, jeďte s námi,
   váš muž ať se potěší vzpomínkami.
   Za chvíli vítr napne lana,
   sám Bůh ví, kde budemem zrána,
   pojedem spolu kolem světa,
   budu vás mít věčně rád.

Třetí noc chýlila se k ránu,
leží plavčík, v srdci nože ránu,
jeho milá lká, hlavu v dlani
a nad ní se kapitán sklání:

R: Mám, paní, nerad planá slova,
   budete žena pirátova.
   Líbíte se mi, svěží mladá,
   proto jsem zabil, co jste měla ráda.
   Pojedem spolu kolem světa,
   snad tři dny, snad na tři léta,
   od nynějška jste moje žena,
   než vás přestanu mít rád.

Za čas v Smyrně Arab ji koupil
pak zas jiný v cestu jí vstoupil.
Otrokyně po letech sivá
tichounce si písničku zpívá:

R: Byl kdysi bar u Zlaté plachty,
   přišel tam plavčík z cizí jachty,
   měl mě rád a já jeho ráda,
   byl mladý a já též byla jsem mladá.
   Umřel a já jsem ještě žila,
   trpěla, na nic nemyslila
   jenom když svítá, na tři noci,
   po které mě měl tak rád.