Gheorghe Zamfir / Alex. Toth |
Píseň osamělého pastýře |
Bloumám, chodím s ovečkami po horách, dolinách, jen sám a sám. V sněhu dešti v horkém slunci pořád sám, nikoho tam nepotkám. Můj život je přesto překrásný, od píšťalky zní ozvěny. Hory sluníčkem prozářené neměnil bych s nikým, s nikým. Po ránu, když vyjde zlaté sluníčko, i doliny prozáří a vyženu já své ovečky na louku, na čistinku v lesíčku. Pěkně se tam popasou. Pak vezmu svou milou píšťalku, tam zahrám svou krásnou písničku. Ona doletí k milé s větrem v dál, tam k dalekým roklinám... Má milá když uslyší líbezné trylkování mé fujarky, v tom její srdce hned zaplesá radostí z velkého šťěstí, ví že se k ní zas navrátím. I já na ni pořád myslím, že se k ní pak brzy navrátím, ale ty hory nemohu opustit... Ty hory jsou moje otčina a ty říčky jsou plné života. Nad lesem zní tlukot slavíků, to všechno je život můj... |
Print date: 03. 05. 2024, 15:05:33 Web: http://www.midi-song.com/ |