Anděl smrti
1. Jsem anděl smrti, létám na křídlech větrů,
pláštěm jsem pokryt, zakrývám si tvář.
Žiju tady s vámi od počátku věků,
z ostnatého drátu je má svatozář.
Mé slzy prýští nocí jako žhavé olovo,
nářek mého srdce je smutku uragán.
Žár mi oči vysuší, když začíná to nanovo
a srdce mi zkamení, váš hlas když zavolá!
2. Vypálený vesnice a otrávený studny,
vypasení krkavci u ohlodaných lebek,
města plná moru a šlehající plameny,
z lidí zbyly stíny a všude jenom nářek.
Přeplněné šibenice a popravčí špalky,
na bubnu z lidské kůže hrají kati mariáš.
Je jen právo silnějšího zákon téhle války.
na obzoru barvy krve tančí satanáš.
3. Všude hoří hranice a na nich zbytky rozumu,
na polích místo obilí jenom koňský mršiny!
Žoldáci spí v kostele a nad lahvemi od rumu.
Špiritus spálí svědomí a dodá pocit neviny.
Strach mění lidi v zvířata a žene je do lesů,
nějaký čas smečky vlků budou mít co žrát.
Tahle válka kdy skončí, to zkus číst z temných mraků.
A kdy začne další, jak už tolikrát.
4. Jsem anděl smrti a únava mě zmáhá,
kde se vůbec ve vás lidech bere tolik zla?
Smích pomalu vymírá, škleb ze všech koutů mává
a z lásky se stala divná, obludná hra.
Bohu jste rovni skutky a rozumem zas dětem
hrozně divný kaleidoskop je tenhle váš svět.
Až moudrost vládu nastoupí a stane se lékem,
já složím svoje ruce v klín a začne nový věk.
Až moudrost vládu nastoupí a stane se lékem,
já složím svoje ruce v klín a začne nový věk!
|