Vejtoňská hospoda
1. Na Smíchově o pouti na rynku,
potkal voják rozmilou Márinku,
zeptal se jí zvesela, jestli by ho nechtěla,
že byl jako malovanej, řekla celá zardělá:
Refrén:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti z lásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dám ti tisíc hubiček.
2. Z večera na Vejtoni u vody,
chodil voják okolo hospody.
Měsíční když vzešel jas, zavolal ho dívčí hlas,
a pak poznal, že ta světská láska není žádnej špás.
Refrén:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček, dostal z lásky tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
když vyšel měsíček, dostal tisíc hubiček.
3. Voják nikdy netuší, neví dnes, neví dnes,
nebude-li zítra spát v poli kdes.
Milé musel sbohem dát, s regimentem pryč se brát
a na její sladké sliby v dáli vzpomínat:
Refrén:
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, za mne dá ti tisíc hubiček.
Za vodou, za vodou, před vejtoňskou hospodou,
až vyjde měsíček, dá ti tisíc hubiček.
Lyrics send: driver
|