Ranec plnej písní

 
Ona - Já nosila jsem v sobě tajný přání, když Františkovi aplaudoval sál, 
		 
      zpívat s ním a třeba do svítání, všechny písně, které on by znal. 
	 
On -  Ten diblík dneska diblíkem už není a pořád zpívá jako o život, 
		
      na tom se už sotva něco změní, když zkusíme to podle stejných not. 
 
 
		 
Re : oba - My dva a s námi ranec plnej písní, 
		 
	   co se za ty roky posbírá, 
				 
	   kdo jako my dva po životě žízní, 
		
	   sám barevný šál v rukách prostírá. 
		 
	   My dva a s námi požehnaně křížků, 
		 
	   ránu se vždy půjdem poklonit, 
				
	   naše sny už nabírají výšku, 
			
	   vždyť stačí dlaně větru nastavit. 

 
	 
Ona - Já hladila mu často zlatý vlasy a loudila o jeden pohled víc, 
			 
      když zpívá, tak proč od rosy mám řasy a ruměnec mi přebarvuje líc. 
	 
On -  Ta malá holka ke zpěvu má vlohy a úsměv, kterej umí čarovat, 
			 		
      tak čert vem její trochu krátké nohy, hlavně, že se na nich může stát. 
 
 
		 
Rev: oba - My dva a s námi ranec plnej písní . . . 
 
	 
oba - Tréma zase hlasivky nám svírá a píseň zní jak vítr v údolí 
		 
      ať nás nikdy neopustí víra a co chce ať si říká okolí. 
 
 
		
Rev: oba - My dva a s námi ranec plnej písní . . . 

	   . . . vždyt stačí dlaně větru nastavit, 
           vždyt stačí dlaně větru nastavit