Dávno nám
C G C
1. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,
G C
to pod záplavou všedních dnů,
D G
však do dětství se vracím rád.
2. Dávno nám zmizel čas nekonečných snů,
to pod záplavou všedních dnů,
však ještě dokážu si hrát.
C G C
R: Přejdu práh, jsem zase neposednej kluk,
G C
já malá holka bez záruk
G C
a ještě nevím, co je strach.
3. Zůstal v nás čas pohádek a dětských her,
co vlastně je a není fér,
učil pan Andersen a Wilde.
4. Čím jsem dál, tím víc mně vážně připadá,
že čas nám prsty propadá,
tak, lidi, říkám, nač ten kvalt?
R: Zůstaň stát, otevři dveře do dětství,
za nimi nech své sobectví
a jako dítě pojď si hrát.
|