Anděl smrti

1. Jsem anděl smrti, létám na křídlech větrů,
   pláštěm jsem pokryt, zakrývám si tvář.
   Žiju tady s vámi od počátku věků,
   z ostnatého drátu je má svatozář.
   Mé slzy prýští nocí jako žhavé olovo,
   nářek mého srdce je smutku uragán.
   Žár mi oči vysuší, když začíná to nanovo
   a srdce mi zkamení, váš hlas když zavolá!  

2. Vypálený vesnice a otrávený studny,
   vypasení krkavci u ohlodaných lebek,
   města plná moru a šlehající plameny,
   z lidí zbyly stíny a všude jenom nářek.
   Přeplněné šibenice a popravčí špalky,
   na bubnu z lidské kůže hrají kati mariáš.
   Je jen právo silnějšího zákon téhle války.
   na obzoru barvy krve tančí satanáš.  

3. Všude hoří hranice a na nich zbytky rozumu,
   na polích místo obilí jenom koňský mršiny!
   Žoldáci spí v kostele a nad lahvemi od rumu.
   Špiritus spálí svědomí a dodá pocit neviny.
   Strach mění lidi v zvířata a žene je do lesů,
   nějaký čas smečky vlků budou mít co žrát.
   Tahle válka kdy skončí, to zkus číst z temných mraků.
   A kdy začne další, jak už tolikrát.  

4. Jsem anděl smrti a únava mě zmáhá,
   kde se vůbec ve vás lidech bere tolik zla?
   Smích pomalu vymírá, škleb ze všech koutů mává
   a z lásky se stala divná, obludná hra.
   Bohu jste rovni skutky a rozumem zas dětem
   hrozně divný kaleidoskop je tenhle váš svět.
   Až moudrost vládu nastoupí a stane se lékem,
   já složím svoje ruce v klín a začne nový věk.

   Až moudrost vládu nastoupí a stane se lékem,
   já složím svoje ruce v klín a začne nový věk!