Hovnivál

Pod křišťálovým lustrem v mramorové hale vyčkávám
Jak pacient pod narkózou na operačním sále usínám
Bankovní úředníci studují všechny mé mínusy
V hrobovém tichu mizím za-za zaprášené fíkusy

Bylo pondělí a mně už docházely síly
Bylo pondělí a já jsem myslel na neděli

V květinovém patře srkám kávu zdarma z kelímku
Bledé tváře nesou zprávu: Už to bude! Ještě chvilinku!
je mi to jasný-hlavního manažera srazil motýl
Pak se mu přetrhla tkanička a ještě nedorazil

A tak se trochu stydím že cítím jen vztek
Ale nemúžu jinak a ani nechci!
Jsem jako brouk hovnivál
Který si svou kuličku válí vztekle dál

A mezi orchidejemi stála nehybně papundeklová rodina
V životní velikosti jako vzor životního štěstí
Žena-Skuhra, která nezávidí, jen když spí
A chlápek s knírem snící o pustým ostrově a base piva
Oba s křečovitýma úsměvama oba ve značkových teplákách
V objetí svírají svý děti jako záchranný kruh
A mně už pomalu dochází vzduch...

Bylo pondělí a mně už docházely síly
Bylo pondělí a já jsem myslel na neděli

Konečně zazněl gong a na displeji zablikal múj kód
Ale já jsem seděl bez pohnutí a zuřivě čuměl na špičky bot
Pak jsem vypad ven a šel jsem domú podél jiných bank a obchodú
Cestou jsem ti koupil malej kaktus, velkou pizzu a pistácie k tomu!

A tak se trochu stydím že cítím jen lásku
Ale nemúžu jinak a ani nechci!
Jsem jako brouk hovnivál
Který si svou kuličku válí s láskou dál