Blues pro Vílu

Půlnoční nádražípod kapkama deště
ptáš se mě proč tu sedím sám
na slepý koleji v prázdným dobytčáku
s lahvinkou tuzemákuokolí nevnímám

Stará bába v boudě lístky neprodává
tímhle vlakem nikdo nejezdí
v zapadlým nádraží po perónu courá
jenom ten kdo čeká na vlak poslední

Je mi nějak divně bludička mě mámí
myslí si že za ní poběžím
to máš holka smůlu z toho už jsem vyrost
a na pohádky dávno nevěřím

No jo zase kecám snadno prokoukneš mě
víš že tady čekám na zázrak
chtěl bych malou vílu co po trávě se klouže
bez ní je má nálada černá jako mrak

Cigareta zhasla to bude tím vlhkem
roztahat už nejde co teď s tím
oheň odjel s vílou do nočního báru
a já tu na mol vožralej pod vagónem spím

Ve snu je mi krásně zase v rukou cítím
její mladý tělo vábivý
je to jako přelud na vrzavejch schodech
jako můza co mě na dobrou noc políbí