A pak, že prý je to hřích

První láska má, kluk starý jak já a plachý ještě víc,
jednou řek, přijď k nám a byl tam sám, což zapomněl mi říct,
tam stál a desky v přítmí hrál a blíž se vyjít bál,
chtěla jsem už jít, sbohem mu dát. 

A pak jsem cítila tu závrať s ním, 
padali jsme vzhůru k souhvězdím,
voda hořela a pálil sníh, 
pak že prý je to hřích. 

A pak jsem cítila tu závrať dvou, 
vesmír houpal se a řítil tmou, 
pak se zbortil najednou 
a my se báli ohlédnout. 

První lásky jsou na neshledanou a k tajným vzpomínkám, 
z další závratí, co zbývá Ti, ty splývají nám
a žár za pár dnů studí,
dál si řekla tudíž dost, budu rozumná, kamenná.

A pak jsi přišel Ty a závrať mám
na vzdor nejpřísnějším zásadám, 
znovu hoří déšť a pálí sníh a že prý je to hřích 
a s tebou cítím zas tu závrať dvou, 
vesmír houpe se a řítí tmou,
a touha neuskutečněná dál v nás, 
v nás dvou zůstává, 
v nás dvou zůstává, 
v nás dvou zůstává.