Mám radost

G Hmi Emi D7 G Hmi Emi D7 
 
      Ami         D7 
Vánek zlaté klasy hladí 
    Ami        D7        G        Hmi Emi D7 
a z dálky září bílé šaty svatební, 
      Ami           D7 
mák s modrou chrpou ladí 
Ami           D7         G      Hmi Emi D7 
a já na cestě dříve plné kamení. 
      G        Hmi 
Sám v údivu si šeptám: 
    G            Hmi         Ami Amaj7 Ami7 D7 
Tak tudy jsem chodíval každý den. 
  Ami           D7          Ami          D7 
a pak se nahlas zeptám, jak tenkrát zase breptám: 
     Ami             D7          G      Hmi Emi D7 
"Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem." 
 
         Ami            D7 
Vždyť já vím, jak sláva voní, 
kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají. 
Jak cinká postroj koní 
a za letní noci zdi domů sálají. 
Žár měmí barvu slívám 
a když mráz začne kouzlit do oken, 
sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám, 
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem. 
 
Nespěchám jak se sluší 
a proč taky, když chci se dobře podívat 
na krásu, která vzruší 
a pak si o ní třeba s dětmi povídat. 
Objevit kytku v lomu 
prásknout sebou pod smrk na holou zem. 
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu, 
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem. 
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu, 
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.