U potůčku zarmoucený sedím

U potůčku zarmoucený sedím
slunko se za hory ukrývá
na pahorky zarmoucený hledím
tam kde má Andulka přebývá.
Smutně se rozléhá moje volání
šero se v krajinu už rozkládá
rodiče nám v milování brání
naše láska časem uvadá.

Věrnou lásku jsme si slibovali
na paloučku v tichém lesíčku
a jak sladce jsme se milovali
za noci při jasu měsíčku.
U potůčku já osaměle sedám
vzpomínám na slaďoučké hubičky
bolest srdce komu sdělit nemám
potají utírám slzičky.

Když slavíček ranní píseň zpívá
a to slunko jitro zvěstuje
o to bývá pro mě píseň libá,
že smutná noc se už skoncuje.
Píseň lásky, kterou já tobě skládám
potůčkem za tebou ji posílám
jarní kvítí k tě písní přidávám
světem se sám a sám ubírám.