Kostky jsou vrženy

Já dřív jsem byl tak nesmělý, 
že hlas můj byl spíš neznělý, 
kdo ví, čím jsem se osmělil, 
já řek': kostky jsou vrženy. 

Já dřív jsem žil jak poustevník, 
se mnou smích žen a jemu dík, 
že dal mi znát, ten okamžik, 
já řek': kostky jsou vrženy. 

Vždyť odvážnému štěstí přeje přízní svou, 
mne od té doby stále zdobí odvahou, 
já skoncoval jsem s nevýbojnou povahou, 
a je mi líp, v tom je ten vtip, 
v tom je ten vtip, vtip náramný. 

Já měl bych bát se porážky, 
až osud můj prošoupe podrážky, 
když svět mi klad' jen překážky, 
já řek': kostky jsou vrženy. 

Vždyť odvážnému štěstí přeje přízní svou, 
mne od té doby stále zdobí odvahou, 
já skoncoval jsem s nevýbojnou povahou, 
a je mi líp, v tom je ten vtip, 
v tom je ten vtip, vtip náramný. 

Já říkám vám to vážení, 
vyhrávám boj, i ztracený, 
to platí zvláště na ženy, 
já řek': kostky jsou vrženy.