Zafoukej větříčku

Zafoukej větříčku kolem Sušice,
nezvedej však příliš dívkám suknice,
počechrej je po hlavě, od Sušice k Modravě,
vždyť nejhezčí to kout, v celé Šumavě.

V létě nám zafoukej, v zlaté obilí,
jehož lány vždycky kraj nás zdobily,
a po řece Otavě vyřiď pozdrav Moravě,
ze jsou pevně hory v celé Šumavě.

Přidej trochu síly a zafoukej víc,
pozdravuj Slovensko od Horažďovic,
ze jsme vždy druh za druhém, válčit ze budem pluhem,
naše písně zazní, byli jsme, budem. 

Zaleť zase zpátky do šumavských hor,
nezapomeň také na nás Svatobor,
zaburácej zpět do Čech, ať se všem zatají dech,
mír ať světem vládne do skonání všech.

Zafoukej větříčku kolem Zdíkova,
z Vimperka přes Kvildu, až do Zadova,
vyřiď světu celému, ze rádi máme Šumavu,
vždyť se tam vracíme do svých domovů.