Hřbitovní kvítí

Vždy zbývá pláč pro nás, kdo nad hrobem stál,

když vánek z kapradí poslední lístek svál.

Za bránou spí, tam u zdí v řadách hrobů,

tam kámen sbírá a drtí sny prázdných dnů.



Kdo může říct kam bílé růže mám dát,

když dávno zmizelo to, co kdo míval rád.

Snad básníkům, snad známým bojovníkům,

ti jsou nám k oslavě minulých poutníků.



Ty růže dám na hrob, kde bříza stín má,

nad lásky zpěvy tam bdí, déšt je omývá.