Básníř

Nocí světélkuješ, vždy když bloudím 
a loudím ze tmy jas,
malířům slov do palet se vkrádáš a zas… 
Mezi rty mi změníš v jemné chvění 
ten rým, co má 
na váhách tíhu snění, a já...
 
Pak z hlubin moří Ti vesmír stvořím,
z rytmů ticha hlas, co dýchá,
a z vodní pěny tělo ženy... 
 
Nocí světélkuješ, vždy když s bděním
změním se v tón 
všech harmonií, v symfoniích jak zvon 
rozezníš mě a v roztříštěné světy,
co v nás tiše spí, 
se rozložíš v dva leknínové květy...já vím...
 
z hlubin moří Ti vesmír stvořím,
z rytmů ticha hlas, co dýchá, 
a z vodní pěny duši ženy...