Petra Černocká |
K těm vzdáleným horám |
K těm vzdáleným horám, tam do skalních stěn, když podzimní vítr jde po dláždění. Posílám zprávu jak bojím se změn, že ten co mě miloval, už tu není. K těm vzdáleným horám, až na obzor leť, ach ty můj smutku, když všechno jmi vzal. Už v korunách stromů je zlato a měď, tam na chvíli boháčem každý se stal. V barvách jeřabin vítr tóny skládá, čím se vyplatím z lásky, jenom hádám. Až spadané listí tu pokryje zem, snad poznám, že samota tak zlá není. Možná, že se vším, už smířená jsem, jen ze všeho nejtěžší, je odpouštění. V barvách jeřabin vítr tóny skládá, čím se vyplatím z lásky, jenom hádám. Těm šedivým mrakům chci na nebi říct, já vím, tíhu deště nést, snadné není. A stejně si myslím, že není to nic, to ze všeho nejtěžší, je odpouštění. |
Print date: 04. 05. 2024, 20:00:38 Web: http://www.midi-song.com/ |