Purpura

Tiše a ochotně purpura na plotně

voní, stále voní,

nikdo si nevšímá, že život mění se v dým.

 

Snad jenom v podkroví básnici bláhoví

pro ni slzy roní,

hrany ji odzvoní rampouchem křišťálovým.

 

Slunce se vynoří, hned však se k pohoří

skloní, rychle skloní,

a pak se dostaví dlouhá a pokojná noc.

 

Tiše a ochotně purpura na plotně

voní, stále voní,

po ní k nám vklouzlo

to tajemné kouzlo vánoc.