Škádlivá

1. Proč mi ty můj Jeníčku růže stále dáváš,
   když po jiných sukýnkách rád se ještě podiváš.
   ( úsměv tvůj tak šibalský hodně napoví,
     jiné že máš královny každý zná a ví)

2. Růže trhám potají té co mám tak věrně rád,
   pro ni ploty přelézám jinou nechci znát
   ( přesto žhavé pohledy jiným posilá,
     k těm co hlavu pletou jí pak se tulívá)

3. Trampoty až zaženem pak se chceme zase smát,
   smutku vzkážem ádié bude se nás navždy bát
   ( příběh náš ať nekončí krásný musí být,
     pro ty chvíle škádlení stojí za to žít)

R: po každé sloce
   ( Jeníčku dej, miláčku dej, chci tvoji lásku tu mně dej,
     Jeničku dej, miláčku dej, tu tvoji lásku jen mně dej)