Devětadevadesátkrát

Devětadevadesátkrát řek jsem ti že mám tě rád
a řeknu ti to ještě postý a odejdu.
I když vím že to co tys mi mohla dát,
nikdy víc na celým světě nenajdu.

Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům,
a peněz dost a z nouze ctnost už nenajdu.
Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů,
proto řeknu ti to ještě postý a odejdu.

Mám pláče dost příjde jiný host opět loučení,
do tvýho života zkrátka už se nevejdu.
Když odejdu tak na světě nic se nezmění,
tak řeknu ti to ještě postý a odejdu.

Skončí tohle blues, pohřební blues jako každej den,
noviny vyjdou žádný zvláštní vydání,
a popelář cinkne popelnicí o chodník
a vláda si bude vědoma svýho poslání.

A lidi pujdou do práce jako každej den,
ulice proudy aut se rychle zaplní 
a děti půjdou do školy ještě v očích sen,
vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní

Devětadevadesátkrát řek jsem ti že mám tě rád
a řeknu ti to ještě postý a odejdu.
I když vím že to co tys mi mohla dát,
nikdy víc na celým světě nenajdu.