Šeříky až bílé začnou kvést

1. Jaro, jaro smavé, kdož by tě neměl rád!
   Pospěš nedočkavé mi srdce rozehřát!
   Již nahlédni do smutné světničky mé,
   kam s touhou má milá tě zve!
   Vždyť bez tebe radosti necítíme
   a nevíme o lásce své!

R: Šeříky až bílé začnou kvést
   chci ti písně milé s láskou nést!
   Na kolena klesnu, zlíbám tě, svou Vesnu,
   kterou jsem tak často volal ze snů.
   Šeříky až bílé začnou kvést
   zapoměň té chvíle na bolest!
   V pohádku se změní svět nám v okamžení,
   šeříky až bílé začnou kvést.

2. Děvčátko mé snivé, až máj se vrátí k nám,
   loubí mlčenlivé buď naší lásky chrám!
   Pak máj bude knězem, jenž zasnoubí nás
   v něm při lásky posvátné mši,
   a místo svíc ozáří sluneční jas
   pár milenců nejšťastnější.