Menuet

Dlouho jsme se neviděli, já a ty, šlape mi na paty čas.

Na tvym starym svetru svítěj zas dvě starý záplaty

a trochu změnil se ti hlas.

Tak posaď se a povídej, co nového znáš,

co jsi tam ve světě viděl.

Jestli tam slunce stoupá aspoň o krok vejš,

motýli zbavují se křídel.

Tak vezmi svoji múzu do dlaní,

začni mi hrát ten menuet, ať prolomí se hráz všech sítí,

osudem spletených cest, co končí někde v dálce.

Pár letmých úsměvů a jinak nic,

ztratil jsi víc, než jsi chtěl.

Na levnou kytaru někdy zahraješ víc,

řekni mi, co jsi z toho měl.

Pár dalších vrásek a moudřejší smích,

pár písní, co hřáli si ve svejch dlaních.

Tak vezmi svoji múzu .