Náš kohoutek kokrhá

Náš kohoutek kokrhá, kokrhá,
bude brzy ráno;
můj Honzíček vzpomíná, vzpomíná
na mne, panímámo.
Ach, kyž dítě moje!
kyž je možná tobě
hubičku dáti.

Panímámo, vstávejte, vstávejte,
pantáta vás volá;
snídaníčko přistrojte, přistrojte,
bude u nás svatba.
Já se budu vdávat,
musím taky vstávat
brzy raníčko.

Můj Honzíček jede k nám, jede k nám
támhle od háječku,
věru, já ho dobře znám, dobře znám
na bílém koníčku.
Pospěš hezky brzy,
moje potěšení,
rada tě vidím.

Jsem tomu ráda, ráda jsem,
srdce ve mně skáče,
můj oumysl potěšen, potěšen,
že budu mít chlapce:
nebudu se více bát,
abych měla ostat
zsiřelou děvečkou.