O mamince

Maminka má, tak už to bývá,
do noci bdí a jehla zpívá.
A s písní tou dětství se vrací
jak tažní ptáci nad krajinou.

Zas vyplouvá noc plná snění,
noc plná hvězd a vyprávění.
Maminka zná na ticíc kouzel,
já se probouzel jak Honza král.

Kdepak jsou, kdepak jsou z pohádek králové,
z krásy té najednou zbyly nám oči Tvé.
Člověk tak rád někdy se zasní,
do noci zní verš dávných básní.
Jdu s maminkou, dětství se vrací
jak tažní ptáci než odplují, navždy než odplují.