Příběh malého chlapce

Na ulici stál chlapec malý, 
nic neviděl, a proto se mu děti smály, 
možná ze zlosti a pouhé lidské hlouposti.

Jedno z dětí přišlo k němu blíž 
a zakřičelo na něj: Jdi už pryč! 
Ty k nám nepatříš, ó, ó, ó, ó, ó, ó nepatříš.

Kam má jít chlapec, který nevidí, 
chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí.

A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
vidět stromy a slunce, co svítí na domy.

Kolem něho lidé procházeli 
se skloněnou hlavou, aby neviděli, 
co se děje, že se někdo někomu směje.

Kam má jít chlapec, který nevidí, 
chodí jen sem a tam a tiše vráží do lidí.

A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
tak si klekl, spojil ruce a tiše řekl.

Recitativ: 

Proč jste na mě takový, 
já přece za to nemúžu, 
ale i když nevidím, 
to ještě neznamená, 
že nemúžu být štastný. 
Jsem rád na světě, 
chci se smát, 
chci dělat, co mě baví, 
chci se radovat s maličkostí, 
nechte mi místo.

A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
vidět stromy a slunce, co svítí na domy.

A přitom ptá se sám sebe, 
proč si nemůže hrát 
a s ostatními dětmi na hřišti stát, 
vidět stromy a slunce, co svítí na domy.