Glory

Klobouk jako paní noc má černý
kůži věkem sešlou vrásčitou
Provází ho všude jak duch věrný
láhev, co má napůl vypitou

R: Co ho trápí, neví nikdo z nás
   co mu vrátí zpátky hladkou tvář
   lampa, která zhasne k ránu je mu nad měsíc
   snad hledá perly v trávě
   možná touží zpátky jít

Kabát černý, sešlapaný boty
košili pod sakem slátanou
Nespočítá nikdy svoje kroky
tulák se svou tváří vousatou

R: Co ho trápí ...

Každý den je jako kapky stejný
nezmění ho slunce ani stín
Tou ulicí jde zase klobouk černý
láhev, co se věčně táhne s ním

R: Co ho trápí ...