Cestička domů

Zaveď mě cestičko domů,

kam touha má mě svádí,

kde vítr spí v korunách stromů, 

kde prožil jsem zlatý věk mládí.

Pozdě si člověk přiznává,

jak táta říkával častokrát,

to všechno, co máma ti dává,

nikdo ti nemůže dát.