Přítel čas

Autogram jen si přál,
dal mi růži z kapesného,
asi pak už nebyl čas.

Chodí k stání s růží dál,
usmívá se, místo všeho
hlásí - už jsem tu zas.

Přítel čas má moudrý hlas,
má svůj řád a žárlí snad.
Au, nesmím si hrát.
Jen chvíli sním, už ptá se s kým,
nepřístupné, vrátit vstupné,
to se ví, já vím.

Pak začal psát, často psal.
Já ty jeho něžné řádky čtu si
a už je tu zas.
Oči jako čekanky, 
stopem sem a stopem zpátky musí, 
vstoupil přítel čas.

Přítel čas má moudrý hlas,

má svůj řád a žárlí snad.
Au, nesmím si hrát.
Jen chvíli sním, už ptá se s kým,
nepřístupné, vrátit vstupné,
to se ví, já vím.

Co mu psát? Loudí o pár slov,
hodně štěstí k maturitě nejspíš,
takže zlomte vaz.
Kde se vzal, tu stesk se vzal.
Zajisté, že blízko stál
zas můj přítel čas.

Přítel čas má moudrý hlas,
má svůj řád a žárlí snad.
Au, nesmím si hrát.
Jen chvíli sním, už ptá se s kým,
nepřístupné, vrátit vstupné,
to se ví, já vím.

Přítel čas, já vím...