| Jan Nedvěd |
Osmnáct |
Intro: D / D / D / D // Když mám, když u sebe, lásko, když tě mám, noc je krátká jak nic, čas mámí jak orlů stín něhu k nám. Když ruce brání hlazený svět, oblinky zmatených osmnácti let, ty jsi tak krásná, že zastavil se dech, má lásko. Refrén: Až k nám sem přilétli ptáci, běhají po srdcích, co kreslil jsem já, jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš. Najednou zapomínáš, že jsem tu já, v krajině jiné duše žije teď tvá, půvabe zmatených osmnácti let, má lásko A zpívej, lásko, o tom, co přijde, o květech z polibků, co nemizí hned, o bílých srdíčkách, co znamenají kůži, když kvete sad O schůzkách pod mostem, kde ve tmě se scházíš, kde v šatech ruce hledaj, jak být si blíž, tak jenom zazpívej, jak dovedeš být šťastná, má lásko. Refrén: //: Až k nám sem přilétli ptáci, běhají po srdcích, co kreslil jsem já, jablůňky nezralé a do květů pyl, když polykáš. Najednou zapomínáš, že jsem tu já, v krajině jiné duše žije teď tvá, půvabe zmatených osmnácti let, má lásko :// půvabe zmatených osmnácti let, má lásko |
Print date: 01. 12. 2025, 07:21:33 Web: http://www.midi-song.com/ |