Spíme podobní zvěři

Dlouhá je silnice, rovná jak čepel nože, 
V korunách topolů, měsíc kolem tmu čeří. 
Pod noční oblohou, tulácké naše lože, 
Pod noční oblohou, spíme podobni zvěři. 
 
Tiše a pomalu, nad lesem noc se sklání, 
Cesta se zařízla, do její tmavé hrudi. 
Noc nás teď pohladí, hvězdnatou chladnou dlaní, 
Zeleným polibkem, dlouze na tváři studí. 
 
R: Utíká naše mládí, silnice pádí, 
   a touhy ztroskotané, jen neklid objímá. 
   Ve škarpě u cesty, spí naše mládí, 
   hvězdy se dívají, lesklýma očima. 
 
Jdem nocí, nocí dnem, šněrujem silnici, 
A hřejem u ohně, své touhy tesknící. 
My známe jediné, to píseň tuláka, 
Slyšíme jediné, dálku jež huláká. 
 
Jdem nocí, nocí dnem, my věční tuláci, 

a spíjíme se snem, snem který krvácí. 


Mezihra
 
R: 

Mezihra

R: