Není cesty zpátky

Skutky mé jak šípy poraní,
slova neléčí, když přikládám je na rány,
chtěl bych sílu mít a změnit se
a jít jinou cestou dál.
Ta však skrývá se tam v hlubinách mých dní.
Zbloudil jsem a stydím se, 
tys věřil mi, já zklamal tě, bratře medvěde,
kdo zatají, co měl by říct, ať hanbu v očích má.
V noci modlím se, ať promluví má duše zoufalá. 

Jak mám jít dál,
když v temnotách strach můj mě drží.
Jsem svázán v poutech svých
a právem jsem v nich uvězněn,
trápí mě můj další den.