Tančím

Když jsem se v šesti letech rozhodoval 
co dál budu dělat, 
řekla moje máma přestaň provokovat. 
Já mam jednu známou a ta řikala hele, 
děti teď tancujou na zvláštní škole. 

A ta její kamarádka měla hezkou dceru, 
říkal jsem si kámo no ty vole tu beru. 
Od tý doby stojím na parketu třikrát týdně 
a i když je to k nevíře jde to pořád bídně, 

Proto tančím, abych žil. 
Proto tančím, i když ubývá mi sil. 
Proto tančím, abych byl. 
Proto tančím. 

A každej mi furt říká to se časem podá, 
z tancování pro mě stala se pak droga, 
i když mě to stojí moje milovaný nohy, 
můžu tak ukázat svoje skrytý vlohy. 

Za ty roky se tu vystřídalo lidí spousta 
i tenhle rok tu vážně atmosféra zhoustla. 
I když mě to stojí moje milovaný záda, 
tak kdejaká holka to bude mít ráda. 

Proto tančím, abych žil. 
Proto tančím, i když ubývá mi sil. 
Proto tančím, abych byl. 
Proto tančím. 

Někdy to bolí, někdy to nejde, 
když začínal jsem já, 
všichni říkali mi šmejde vzdej to, 
a tak postavil jsem se na startovní čáru 
a od tý doby šestnáct let táhnu tuhle káru. 

Občas se stane že se ňáký kolo zlomí, 
ale všichni dobře víme že roste to co bolí. 
V muzice i v tanci jde o to samý, 
všechno je vykoupený slzama a krví, 
někdo tančí, někdo hraje, 
ale každej rovnej chlap 
jako dobrý víno zraje. 

Tančím, abych žil. 
Proto tančím, i když ubývá mi sil. 
Proto tančím, abych byl. 
Proto tančím.