My jsme ti chlapci plešatí

1. On: Slečno, co mi říkáte, to je velká lež,
to je malá útěcha na tak velkou pleš.
Ona: Když je muž moc vlasatý, dostanu z něj strach,
ale když je plešatý, povzdechnu si „ach“.
Vysokánské čelo krášlí mládence,
to je přece důkaz inteligence.
On: To vám pán bůh odplatí, viďte, kluci plešatí,
každý, kolik nás tu je, ať se mnou notuje.

Refrén:
My jsme ti chlapci, chlapci plešatí, 
my máme rádi svět,
kdo má pleš, ten se v světě neztratí 
toho je vidět hned.
Kam jsme mohli, tam jsme vlezli,
až nám z toho vlasy slezly,
zůstala nám než
ta naše milá, krásná pleš.

2. Ona: Jaké jsou v tom rozdíly, správně řečeno,
na hlavě mít patičku nebo koleno.
On: Mám však přece jenom strach, že Vás netěší
chlapce místo v kudrnách šimrat na pleši.
Ona: Vlasy nejsou všecko, s čím se vítězí,
ve vlasech ta láska přeci nevězí.
On: To vám pán bůh odplatí, viďte, kluci plešatí,
každý, kolik nás tu je, ať se mnou notuje.

Refrén:
My jsme ti chlapci, chlapci plešatí, …