Hanácká polka

Kousek země na Hané, rodná dědina,
mě vždy v srdci zůstane, ze všech jediná,
mám já na potoce mlýn, a v něm růže květ,
kam dnes já to vím, půjdu večer v pět.

Já mám děvče z Hané, jako malované,
však už máme v kalendáři, určený den na září,
už je slovo dané, hned jak slunko vstane,
půjdeme tam, kde svoje jméno dám,
jen své dívce z Hané.

Na té naší dědině, hotový je ráj,
holky koukaj nevinně, zvlaště když je máj,
já mám ze všech nejhezčí, ta má od vrat klíč,
proto mám ji rád, i když máj je pryč.

Já mám děvče z Hané, jako malované,
však už máme v kalendáři, určený den na září,
už je slovo dané, hned jak slunko vstane,
půjdeme tam, kde svoje jméno dám,
jen své dívce z Hané.