1492

Pustinou vánek foukal blues až ohýbal stébla trav
a nad lány rytmus opánků se ozýval na dosah.
Ti lidé by spali, ale přesto šli s kapucí přes 
hlavutišší jak hrob nesli kříž na vlastní popravu.

Dlouhá cesta  za smrtí je vítá                 
kam   dojdou, kde nájdou poslední svůj klid,
dýchá opar lesů a rudě svítá
nemůžou, nemůžou už jít.
Jdou Poražení a věštec Jan
je na kopci uviděl.

Zavřel oči a spatřil pláň,
kde houfec dravců pěl
tu skřehotavou, ale jistou mši,
bez chrámoví kostela,
tam se rozletí v zem široširou
duše bez těla


Co tušil prorok, to splnil čas
a staletí přešla k námco nikdo neví, to vím jen já
já tajemství věků znám
a na stráni smrti, kde rostl jen pýr
se zvedá houf stinných lip,
tam lítá večer netopýr a stráží jejich klid