Jižní eskadrona

Rec: Dávno utichly boje, 
     i vítr odvál dunění kopyt někam tam,
     kde se vyprahlá poušť trávy snoubí s obzorem, 
     dávno pohasl lesk v očích dívky, 
     již osud zanechal tak samotnou,
     se srdcem navždy, navždy prázdným.

    D                       G
1. Déšť ti, holka, slepil vlasy,
       A                        D
   z tvejch očí zbyl prázdnej kruh,
                           G
   kde je zbytek z tvojí krásy,
    A                  D
   to ví dneska jenom Bůh.

2. Na kopečku v prachu cesty
   leží i tvůj generál,
   v ruce šátek od nevěsty,
   ale ruka leží dál.

3. Tvář má zšedivělou strachem,
   zbylo v ní pár dětskejch chvil,
   proužek krve stéká prachem,
   déšť slepil vlasy jak jíl.

4. A z celý jižní squadrony
   nezbyl ani jeden muž,
   v Montgomery bijou zvony,
   déšť ti smejvá ze rtů rúž.

Rec: Nedočkáš se, holka, svý jižní eskadrony,
     tý velký chlouby nás, mrtvejch všech,
     dříve najdeš hroby mezi stromy
     anebo šest stop hlíny tam, 
     v těch smutnejch zdech.

5. Na kopečku v prachu cesty
   leží i tvůj generál,
   hm ...

Rec: Vím, že nejsem sama, 
     které osud odepřel jedinou lásku,
     a také vím, že tak jako mně, 
     i mnoha jiným se stále vrací
     ono tragické "proč".