Má milá

R: Tobě má milá, tobě na zdraví,
   víš za dar tvýho mladýho těla. 
   Na zdraví tobě a na zdraví všem,
   co tebe užili v pohodě drahá. 

Tak trochu jsem počal umírat s večerem,
venku je živo, a proudí Práterem, 
lid jednou v tejdnu se baví. 
Čas nudný v hospodě potichu zabíjím,
mám oteklý ruce a chladný srdce. 

R: Tobě má milá… 

Ve mě se probouzí dotěrná reflexe,
požitek kazí a někdy mrzí, 
když v duši skepse mě mrazí. 
Kol okolo dav služek a vojáků,
mě zpívá smutek, proč jen ten smutek. 

R: Tobě má milá…