Malý chlapec

Když jako malý chlapec jsem si hrával
až dokud obzor nezahalil sen.
A pobíhajíc po cestičce známé
hlas matky slyšel když už končil den.	

R: Pojď domů večeře je čas
   a kraj  je v černé tmě.
   Pojď domů večeře je čas
   už všichni doma jsme.	

Osudného dne jsem u postele klečel
když moje matka umírala  tam.
Hlas něčí z nebe k večeři ji volal
tak odešla a já zůstal doma sám.

R: Pojď domů...

Dnes ve snách často moji matku vídám
a známý hlas mi neustále zní.
Stůl k večeři je připravený v nebi
a místo stále neobsazený.

R: Pojď domů... 2x
   /už všichni doma jsme/