Náš sen

Mercedes:
Co je to se mnou, chvěju se celá
Cizinec s tváří tajemnou
tu náhle stojí přede mnou
Já jako ve snách, jakoby v mlze
jsem v jeho očích uviděla cosi
podobného slze
Slze mé duše i mého těla
Té slze, z níž se obviním
A kdo má to právo vynést soud
nad pochybením mým
 
Já už víc než dvacet let
jsem jen lodí bez plachet
zapomeňme na sny
za své vzal ten krásný svět
a nelze ho vrátit zpět
Ten kdo býval sluncem mým
co já o něm vlastně vím
Kam jej vítr odnes?
Ve mně zůstal dodnes živ
jen nehladí mě jak dřív
 
Náš sen vůni míval vábnou
ten v nás nikdy neměl slábnout
osud mu však pouta dal
sen ztroskotal
Proč nám křídla neodkázal?
Proč v nás dýchat nesmí dál?
Monte Cristo :
Kdo nezvěstného očekává?
Ó nejspíš nikdo, nikdo z vás  
Mercedes:
Mě tolikrát se o něm zdává
jak nosí růže do mých váz

Monte Cristo  :
Sny jsou říší podivnou
v nich i mrtví obživnou
ač je vítr odnes
vlastně mohou dodnes žít
a hájit svůj čistý štít
 
Ta, co vládla cestám mým!

Mercedes:
Ten, kdo býval sluncem mým
Monte Cristo:
Co já o ní vlastně vím

Mercedes:
Co já o něm vlastně vím

Oba:                          
Že se, marná sláva
o něm (o mně) - nepřestává zdát
té ženě
Mercedes:
co míval rád
Monte Cristo:
co měl jsem rád
Oba:
Náš sen vůni měl tak vábnou
ten v nás nikdy neměl slábnout
Osud mu však pouta dal
Sen ztroskotal
Proč nám křídla neodkázal ?
Proč v nás dýchat nesmí dál ?