Zpověď českého důchodce
Já žen si všímám stále měně
jen na ne juknu po stráně
o holí kráčím unavené
a klouby hřeju ve vaně
Od zrcadel své zraky stáčím
z nich hledí tělo obtloustle
marně své vrásky zpátky tlačím
jsou v tváři navždy zakousle
Do udu bolest ze zad stále sílí
artroza křupe v rameni
narozen v rybách ztrácím síly
mozek mi měkne vážení
Koňskou mast vtírám do kolena
a ibuprofen polykám
stín, který potkám je má žena
proč chodíš tiše vytýkám
Bylinné vařím hrozně čaje
a zvykám mátu peprnou
orchestr bronchuv v prsou hraje
když zuby nejsou, netrnou
Gastrogel chodí se mnou v lože
říhám a šeptám kéž bych spal
zápěstí bolí ach můj bože
v zahradě kopu kostival
Dietu nečtu v apatyce
v letáku slova varovná
kupuju zabal na Prisnitze
snad karpaly mi narovná
Na pihu hledím s nedůvěrou
na slunce pozor je to tak
mou nízkou penzí neseberou
to co mi stoupá je můj tlak
Na brýle čekám přes dva roky
na houby nejdu snad příště
vždyť vidím sotva na dva kroky
nechci dát svou krev pro klíště
Me tělo žere atanuse
jak velká lžíce od bagru
láska to byla těžká práce
je marně shánět Viagru
Duchod ten mizí jako voda
Ibalgin, Tramal, Prostenal
do sklenky hnusná jedla soda
ze záhy abych neskonal
Ginko mi dává žena k jídlu
abych prý paměť lepší měl
kočárek s vnukem zůstal v Lidlu
kde jsem ho včera zapomněl
Až dětí řeknou čas už nyní
v domově starých budu snít
jak byly ženský všechny hezký
a já jsem bez nich nemoh žít
Život je krásnej ač ho haněj
je krátkej jak knot od svíčky
kde občas klejí díky za něj
tak nashledanou lidičky
kde občas klejí díky za něj
tak nashledanou lidičky
Lyrics send: amater
|