Konec básníků v Čechách
1. Jsem pustá poušť, ty pouštní duna má,
jsem kytara a ty jsi struna mezi strunama
Jsem divný divák, který se nedívá,
jsem napnutý luk a ty jsi má tětiva.
Rec: Ne Václave. Když vám pacient zemře cestou,
přijmout ho nemůžeme a na patologii ho vezmou
až za dvě hodiny.
No a co mám tedy dělat, pane doktore.
Zkuste s ním jezdit ještě dvě hodiny po městě.
2. Jsem věčný piják, který se nemotá,
jsem tak trochu básník, ty jsi má samota.
Jsem velký díky hříchům nádoba,
jsem horečka a ty jsi má choroba.
Rec: Tak pan farář přijde, ale mám vám vyřídit,
že půjde o poslední pomazání,
které ovšem nemusí být vůbec poslední.
3. Jsem řeka a ty té řeky pramínek,
jsi prak a já jsem tvůj kamínek,
jsem kruté moře, ty mořské pobřeží,
jsem hrozná válka, ty jsi mé příměří.
Rec: Já to nechápu. Točil jste se v červenejch,
měl jste desítku, osmu a neviděl jste do hlášky.
To je pro vás typický doktore.
Celej život při zdi a dneska dneska máte hovno
Lyrics send: Stan
|